Konec května a začátek června nestrávila část žáků osmých a devátých tříd v domovských Bílovicích, nýbrž v městečku Hastings na jihu Anglie.
Dlouhou cestu autobusem účastníkům zájezdu raději nepřipomínejte - spaní na sedadlech po této zkušenosti patří mezi jejich nejméně oblíbené aktivity. Hned vedle vstávání ve tři ráno kvůli kontrole na celnici!
Den, který po krušné noci nastal, však stál za to.
Navštívili jsme Hastings Castle, zříceninu s bohatou historií, a Smugglers Caves, kde jsme se dozvěděli historii pašeráctví, jímž anglické pobřeží proslulo. Rozchod na George Street se sice nenesl v duchu kulturního obohacení, ale o to více jsme si zběsilé nakupování suvenýrů a ochutnávání místních specialit užili. (Fish and chips na věčné časy a nikdy jinak!)
K večeru jsme se odebrali do hostitelských rodin. Jednu z největších výzev pobytu, konverzaci v angličtině, jsme zvládli na jedničku.
Po snídani v rodinách jsme se sešli před ,,školou" - provizorně upraveným hotelem s vyhlídkou na moře - a sdělovali si zážitky z rodin. Ani nebyl čas pořádně pomluvit instantní večeře a nudné anglické trávníky v předzahrádkách, když začalo vyučování. Při něm si žáci znovu procvičili angličtinu - povídali si s vyučujícími a hráli hry.
Místa, která nám úterní odpolední program nabídl, byla jako vystřižená z romantické knihy. Cesta autobusem byla mnohem příjemnější, když se za okýnky místo dálnice a továren míhaly louky s krávami a kvetoucí živé ploty. Nejdříve jsme se zastavili v městečku Rye, jež nás okouzlilo svými spletitými uličkami a krásnými zákoutími. Pohádkovou atmosféru završila návštěva nedalekého Bodiam Castle, hradu obehnaného vodním příkopem a malebnou krajinou.
Ve středu nás čekala změna ve vyučování - vyrazili jsme do ulic Hastingsu a pokládali předem sepsané otázky místním. Nejenže jsme trénovali angličtinu příjemným klábosením, ale také jsme si při honu na bezbranné kolemjdoucí pořádně prošli hastingské centrum.
Odpoledne jsme zasvětili procházce po pláži a prohlídce nedaleko ležící válečné pevnosti New Haven.
Útesy Seven Sisters, které jsme navštívili ve čtvrtek, nás přímo ohromily svou velkolepou krásou. Jak jen by to bylo snadné, sednout si do trávy a celé hodiny pozorovat průzračně se třpytící moře, jak se v příbojích tříští o sněhobílé útesy!
Nic krásného však netrvá věčně, a tak jsme se v pátek v brzkých ranních hodinách (po poslední snídani v rodinách - rým, haha) sešli s kufry u autobusu a definitivně se rozloučili s naším domovským městem Hastings.
Rozloučit se kromě rodin přišel i pan ředitel jazykové školy a my, doufajíce, že jsme v hostitelských domovech nic nezapomněli, jsme vyrazili. Vzhůru do Brightonu!
Město nás přivítalo v rozespalé náladě, ale my jsme se nedali odradit a v doprovodu naší průvodkyně Elišky se vydali na pláž. Tady využila poslední chvíle a za zvuků skřehotajících racků a šumu moře „potrénovala “ nás v britských reáliích.
Vybaveni Eliščinými znalostmi, jali jsme se objevovat krásy města, a to Sealife Centre a Royal Pavilion.
Náš odjezd se už nedal oddálit. Trajekt na nás nekompromisně čekal a tehdy se naše pětapadesátičlenná skupina rozdělila na zatvrzelé příznivce moře - ti potom strávili větší část plavby na palubě - a zbytek, který se nechal vlnami kolíbat v pohodlí křesílek na lodi.
Jestliže cesta do Anglie plynula stejně rychle jako hodina zeměpisu, cesta zpět uběhla jako přestávka. Unavení, ale šťastní, s pocitem Zvládli jsme to!, vystoupili jsme v Bílovicích.
Vítězoslavný pocit nebyl to jediné, co nám žákům z pobytu zbylo. Kromě spousty vzpomínek, zkušeností a suvenýrů jsme si z Anglie odvezli i certifikát o absolvování výuky.
Klárka Dohnalová, 9.C
